|
Zakladatelem zvonařského rodu Manoušků byl Rudolf Manoušek starší (1881 – 1951). Zvony začal odlévat v roce 1900. Zpočátku spolupracoval s brněnskou zvonárnou rodu Hillerů, od roku 1913 vedl v České (okres Brno-venkov) vlastní podnik. Nejprve odléval zvony především pro Slovensko, ale postupně rozšiřoval svůj trh. V roce 1928 si Manoušek osvojil technologii restaurování puklých zvonů, takže už je nebylo nutné přelévat. Svařování puklin je snadnější a hlavně umožňuje zachovat historicky cenné zvony.
V roce 1934 založil vlastní zvonárnu syn Rudolfa Manouška staršího, Rudolf Manoušek mladší (1909 – 1994). Za II. světové války dílnu Rudolfa staršího převzal František Michera, jehož jméno pak firma nesla po válce. Rudolf Manoušek starší poté dílnu definitivně opustil a šel pracovat do dílny svého syna. Obě zvonárny byly v roce 1948 znárodněny, dílna Manoušků byla včleněna do Závodů umělecké kovovýroby.
Po smrti otce v roce 1951 byl Ing. Rudolf Manoušek mladší přeložen do Prahy a nad odléváním zvonů v Brně mu byl svěřen pouze externí dohled; v 60. letech byla výroba zvonů zcela ukončena.
Nicméně Ing.Rudolf Manoušek mladší si v roce 1967 založil novou dílnu v Praze na Zbraslavi. S prací na zvonech mu pomáhala i jeho žena Květa a syn Petr Rudolf Manoušek. Ten se ujal vedení dílny v roce 1988 a firma funguje dodnes. Petr Manoušek externě pracoval v několika evropských zvonárnách, v roce 2006 se podílel na odlití největšího zvonu světa, který se pro zvonění rozhoupává. Japonský zvon o hmotnosti přes 36 tun, zavěšený u města Gotenba na ostrově Honšú, vyrobila nizozemská zvonárna Royal Eijsbouts v Astenu.
Dílna Manoušků za dobu své existence vyrobila a zrestaurovala několik tisíc zvonů, podílela se mj. na opravě pražské loretánské zvonkohry nebo pořízení nového srdce pro největší český zvon Zikmund.
|